Ta milovaná, nenáviděná…

17. října 2015 v 14:45
Stala jsem uprostřed velké honosné místnosti, všude byly věci, které značily, že ten kdo tam bydlí, je nebo spíš byl pěkně bohatý. Ale já, já se nedívala na ty věci, dívala jsem se na lidi, kteří byli přede mnou. Jejich oblečení bylo nasáklé jejich krví a zem byla taktéž zbarvena do ruda. Stěny už nebyly krémové, ale rudé. Milovala jsem tu barvu. Olízla jsem si rty, které jen před malou chvilkou okusily tu železitou chuť. I tohle jsem milovala.

Přešla jsem ještě k dýchajícímu mladíkovi, abych mu dovolila se podívat na tu krásu, na to jak se všechno dokonale barvilo do té úžasně rudé barvy. Zvedla jsem ho ze země a držela ho pevně pod krkem zády ke mně. "Nádherné, že?" ozvala jsem se potichu těsně u jeho ucha a jemně jsem po něm přejela jazykem. Dusil se a snažil se dostat z mého sevření. Bohužel pro něho, jsem byla silnější a tak jsem se sklonila k jeho krku a olízla ho. Zakousla jsem se do jeho hrdla jako zvíře a nechala ho křičet, prosit. Nepomohlo mu to, stejně ho nikdo neuslyší. Pustila jsem ho, ozvala se dutá rána, jak dopadlo jeho tělo bez života na zem. Znovu jsem si mlsně olízla rty, kde jsem měla ještě trochu krve a pro jistotu jsem si ústa ještě očistila hřbetem ruky. Poodešla jsem a znovu se dívala na tu krásu, kde červená všechno kolem sebe neúnavně zbarvuje. Musela jsem se zasmát, nikdo neměl šanci přežít.

Probudila jsem se, zrychleně jsem dýchala a snažila se uklidnit. Ten pocit krve v oběhu jsem neměla už dlouho. Po tomhle snu, jsem začla přímo lačnit po nějaké dobré karmínové krve. Podívala jsem se na hodiny na mém nočním stolku a tiše si vzdychla. Svěsila jsem nohy s postele a dívala se do blba. Bylo kolem páté odpoledne a tak jsem si dala za cíl, vychutnat si nějakého muže, se vším všudy. Olízla jsem si suché rty a vstala jsem s postele, osprchovala jsem se, a obalená ručníkem kolem hrudníku jsem přešla k šatníku. Vybrala jsem si nakonec černé šaty, které končily v půlce stehen, a měli krajkovaný povrch. Na krk jsem si dala oblíbený řetízek a obojek s malým přívěskem. Náušnice byly malé perly, na každé ruce jeden zlatý prstýnek a na levé ještě několik zlatých a černých náramků. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a jemná ofina mi lezla do očí. Oční víčka mi zkrášlovala černá linka a řasenka, na rty jsem si dala ještě výraznou rudou rtěnku, trošku tvářenky a mohlo se jít.
Seděla jsem v malé ale za to útulné kavárně a vyhlížela si svojí novou oběť. Po dobrých patnácti minutách se ve dveřích objevila moje kořist. Delší černé vlasy, atletická postava a z mého pohledu vypadal, že je i hodně vysoký. Podíval se na mě a já tak mohla obdivovat nádherné studánkové oči. Rozhlídl se a jeho pohled znovu padl na mě.
"Mohu si přisednout?" Bože, ono to jde líp, než jsem si myslela.
"Ano, klidně." Mile jsem se usmála a nenápadně jsem se porozhlídla po kavárně. Překvapilo mě, že i když byla kavárna vylidněná, sedl si zrovna ke mně.
"Chodíte sem často?" zeptám se a snažím se neznít vtíravě.
"Vlastně ano, je to jedna z mých oblíbených kaváren." Usměje se a já vím, že tahle konverzace neskončí tak nevinně jak se může zdát.
"Taky si to myslím. Mají tu i skvělé zákusky." Řeknu s úsměvem.
"To ano, mají. Vlastně, nevadí, že jsem si přisedl?" Zeptal se s viditelnými obavami.
"Vůbec ne. Mám ráda společnost." Ujistím ho a svůdně se usměji. Všimnu si, že po mě kouká s trochu perverzním výrazem. Hlavně, když jeho pohled sjede k mému dekoltu.
"Nepůjdeme po té k vám?" Zeptá se po chvíli strávené nad zákuskem a horkým čajem.
"Och, ano můžeme." Uchechtnu se pro sebe, zaplatí za nás a bok po boku spolu odcházíme.

Musím se znovu usmát, tohle zbožňuji. Sedí na pohovce a dívá se, jak si sundávám oblečení. Nechám si na sobě jen slušivé sexy černé prádélko, které tvořilo krajkovanou podprsenku a kalhotky. Plus podvazky, které drželi černé nadkolenka. Ladným, elegantním krokem přejdu až k němu a obkročmo si na něj sednu, olíznu si rty a po intenzivním pohledu z očí do očí ho políbím. Trošku tvrději mu zkousnu spodní ret, až se z něho vyvalí krev. Znovu si olíznu své rty, abych setřela každou kapičku krve, kterou na nich mám. Usměju se, a celým svým tělem na něho natisknu. Otřu se o jeho rozkrok a čekám, co udělá. Na jeho tváři se objeví nadržený úsměv. Chytne mě kolem pasu a jednou rukou mi odepne podprsenku. Neváhám a místo toho abych mu rozepínala košili knoflík po knoflíku, mu jí roztrhnu a shodím z něho. Stejně tu košili nebude potřebovat, až s ním skončím. Hodí mě na pohovku pod sebe, vášnivě políbí a rukou mi už prstí můj rozkrok. Nechce se mu čekat, prsty vytáhne, kalhotky dá na bok a tvrdým pohybem je ve mně. Moje nehty mu na zádech při každém přírazu dělají krvavé škrábance. Přiráží rychle a tvrdě, skoro ztrácím dech. Jakmile se do mě udělá, ještě chvíli setrvá tak jak je a pak padne na pohovku těsně vedle mě. Přitulím se k němu čelem a jemně aby si toho nevšiml, mu olíznu tepající žílu na krku. Trochu jí zkousnu, ale jakmile trochu přitvrdím s úmyslem mu rozdrásat krk, vyděšeně vstane z postele a dívá se na mě takovým zvláštním pohledem. Taky vstanu a jdu k němu ale po každé co se přiblížím, on ustoupí. Po chvilce jeho chabého ustupování se dostane, až ke zdi kde není úniku. Natisknu se na něj a jemně mu olíznu krk pod uchem. Zachvěje se, ale nic nedělá, spíš čeká, co udělám. Psychopaticky se zasměju a zakousnu se do jeho nádherného a přímo se nabízející se ho krku.
Ta chuť, ta barva, šílím, saju víc a víc. Chci víc. A pak pouštím jeho límec a on mrtvý dopadne na zem. Uchechtnu se, obleču se a odcházím do noci.

Krev. Děsí mě, ale přitom mě fascinuje. Ta barva, ta chuť. Nenávidím jí, ale přitom ji miluji, nedokážu bez ní žít. Když jí vidím, bojím se, ale přitom cítím uvnitř sebe nějaký podivný klid, který mi šeptá, ať se nebojím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dessieen Dessieen | Web | 16. října 2015 v 17:21 | Reagovat

Dokonale sepsané:O Hltala jsem každe slovo. Jakobych četla svuj krvelačný članek:)
MAŠ MŮJ OBDUV :-)  :-D

2 Paulina Paulina | 17. října 2015 v 11:16 | Reagovat

[1]:Děkují :3 Tohle vždycky potěší :-)

3 Lovkyně A. Lovkyně A. | E-mail | Web | 17. října 2015 v 15:05 | Reagovat

Páni. Moc hezké :3 Úplně jsem si to představovala, jakmile k němu přistupovala s úmyslem mu zdrásat krk. Úžasné :3 ^^

4 Paulina Paulina | 17. října 2015 v 15:46 | Reagovat

[3]: Děkují :3 Mám živou představivost a s ní se píše nejlépe. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama