Jaká jsem podle ostatních?..

2. února 2016 v 14:41
Počasí. Je tak nevyzpytatelné. Člověk si jde takhle po ulici, nad hlavou mu mezi korunami stromu proletuji sluneční paprsky, avšak v mžiku je nebe zahalené hustou smetanou z okolních mraku, které začínají černat jako by se najednou tisíce dělníku rozhodlo ze zrovna v tuhle chvíli začnou těžit uhlí. Vítr chladne a začíná mávat korunami stromu a koneckonců i vámi samotnými.

Chcete se schovat ale v tu chvíli se rozpoutá čirá symfonie z dešťových kapek. Koruny stromu oblévají miliardy dešťových kapek, vzduch už je zcela chladny a vy se cítíte byt zcela svobodny a odpoutaný od toho všeho kolem vás. Na obloze se mihne blesk a vy chcete a toužíte po tom aby se trefil i do vás a vy se ztratily v té nejkrásnější bouři. Najednou vsak všechno utichne a zpoza mraku opět vysvitne slunce. Proč vám tohle říkám? Proč vám vykládám zrovna o počasí? Protože taková je i ona. Zrádná, nevyzpytatelná, avšak v mnoha ohledech krásna a potěšující. Nebezpečná ale přesto fascinující. Nespoutaná živelná energie jenž si nelze ochočit, avšak když budete bedlivě naslouchat, můžete ji ukázat všechny svá tajemství a ona vám na oplatku ukáže ty svoje. Stejně tak jako se ukáže blesk v té nejkrásnější a nejtemnější bouři.

Když máte kamaráda umělce, dokáže vám udělat ůsměv na tváři
pouhými slovy.
Zeptala jsem se ho, jaká jsem podle něho...
A když mi odepsal, četla jsem to s jemným úsměvem na tváři.
Potěšíl mě jako nikdo. A proto ho mám ráda. :3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama