Březen 2016

Chci tvou krev, má milá.

27. března 2016 v 17:46
Překvapená a přitom vyděšená stála přitisknutá k tabuli. Dívala se na svojí třídu, na spolužáky. Nikdy nic takového neviděla. Nejvíc jí ale zarazil ten člověk stojící uprostřed, ten, kterého tak moc milovala, ten kterému dala celé své srdce, ten kterému bezmezně věřila. A teď se dívala na něho, jak stojí uprostřed její třídy, ne, jejich třídy, celý od krve a na rtech mu pohrával psychopatický úsměv. Zírali si z očí do očí, musela uznat, že se bála. Hodně se bála.

Chtěla jsem, aby si byla mou... III

26. března 2016 v 17:53
POHLED KEIKO
Sakra, jak jí to jenom říct? Co udělá, až jí to řeknu? Jak se zachová? Bude mě pořád stejně milovat? Nesnáším se. Začnu vzpomínat, jak se mi začalo všechno bořit před očima.

FLASHBACK
"Víme to." ozve se klidně mamka a smutně se na mě dívá.
"Co-co víte?" zeptám se nervózně a nenápadně se ošiju. Tuším, že to bude něco, co si mi nebude zrovna líbit. I tak stojím na místě a čekám, co mi řekne. "Ty a Sumiko. Vím, že spolu… no…prostě… ech…uhm…no spíte." Špitne celá červená ve tváři a hlavu otočí na stranu. "Já, nechtěla jsem vás špehovat, ale něco jsem si doma zapomněla a pak slyšela… přišla jsem k tobě do pokoje. Měla si pootevřený dveře a…" zmlkla. Pochopila jsem, tiše jsem si povzdychla.

Chtěla jsem, aby si byla mou... II

26. března 2016 v 17:47
POHLED SUMIKO
Po škole jsme šli ihned ke mně. Keiko zatím zavolala domů, že přijde domů později. Takže jsme si mohli udělat čas jen sami na sebe. Ani už nevím jak dlouho to je, kdy jsem s Keiko byla takhle sama. Povídaly jsme si o klucích, nových obchodech a restauracích snad celé hodiny. Smály jsme se. Po hodné chvíli jsem se zvedla s tím, že půjdu udělat čaj. Když jsem přišla, seděla na posteli a četla si nějakou mangu z mé knihovničky. Položila jsem čaj na stolek uprostřed pokoje a chtěla jsem si sednout vedle ní. No nebyla bych to já, kdyby se mi něco nepřihodilo. Zakopla jsem o své vlastní nohy a řítila se přímo na Keiko. Spadla jsem na ní a křečovitě zavřela oči, neodvažovala jsem se je otevřít. Bála jsem se.

Chtěla jsem, aby si byla mou... I

26. března 2016 v 17:40
POHLED SUMIKO
"Eeh, vážně?" zašeptala jsem si pro sebe, můj úsměv zamrzl a já se jen šokovaně i překvapeně dívala před sebe. Na osobu, která pro mě byla důležitá. Až moc důležitá. Nahodila jsem svůj "poker face" a prošla kolem nich, bez toho abych se na ně podívala. Protože kdybych jen zavadila pohledem o jednoho z nich, bolelo by to. Nemohla jsem si pomoct. Před nedávnem jsem si uvědomila, že mě přitahují i holky a ona, byla zrovna ta, do které jsem se zabouchla. Byla opravdu krásná. Měla dlouhé vlasy kaštanové barvy, nádherné modré oči, které rámovali černé dlouhé a husté řasy a plné růžové rty. Byla asi stejně vysoká jako já, menší poprsí a dlouhé štíhle nohy.