Chtěla jsem, aby si byla mou... I

26. března 2016 v 17:40
POHLED SUMIKO
"Eeh, vážně?" zašeptala jsem si pro sebe, můj úsměv zamrzl a já se jen šokovaně i překvapeně dívala před sebe. Na osobu, která pro mě byla důležitá. Až moc důležitá. Nahodila jsem svůj "poker face" a prošla kolem nich, bez toho abych se na ně podívala. Protože kdybych jen zavadila pohledem o jednoho z nich, bolelo by to. Nemohla jsem si pomoct. Před nedávnem jsem si uvědomila, že mě přitahují i holky a ona, byla zrovna ta, do které jsem se zabouchla. Byla opravdu krásná. Měla dlouhé vlasy kaštanové barvy, nádherné modré oči, které rámovali černé dlouhé a husté řasy a plné růžové rty. Byla asi stejně vysoká jako já, menší poprsí a dlouhé štíhle nohy.

Já jsem měla zase krátké vlasy, které měli střih do podkovy purpurové barvy. Hnědé oči, a rty které nebyly vůbec plné ale takové spíš tenké. Moje postava byla spíš plnoštíhlá s větším poprsím, a jak ráda říkala s měkkými stehny. Prý se na nich dobře leží, ale já ji vždy odbyla s tím, že si mě nemá dobírat.
Vrátilo mě zpátky do reality otravné šťouchaní do ramene.

POHLED KEIKO
Všimnu si, že Sumi-chan kolem nás prošla, jako kdybychom tam ani nebyly. Stála jsem totiž naproti svému bývalému, a nějak jsem mu nedokázala dostat do hlavy, že už nejsme spolu, že je konec. Ten jeho chtivý pohled mě začínal rozčilovat. Co si sakra o sobě myslí? Že jsem nějaká hračka? Baka.
"Mizu, onegai. Já už musím jít, vyřešíme to později. Měj se." Ach jo, proč je na mě tak závislý? Není to špatný kluk, ale občas mě vážně štve. Do třídy jsem došla ještě před zvoněním, za to jsem byla fakt ráda. Všimla jsem si, jak se Sumi-chan dívá z okna a nad něčím dumá.
"Sumi-chaan!" ozvala jsem se jí u ucha, ale sní to ani nehlo. Hmm, co teď? Začla jsem do ní šťouchat, doufala jsem, že bude aspoň nějak reagovat.
"Ech?!" Ozvala se strašně roztomile a já se na ní prostě usmát musela.
"Mohla bys toho laskavě nechat?" její hlas byl najednou o něco tvrdší, jako by byla naštvaná.
"Ne Sumiko, nemohla. Proč mě ignoruješ? Udělala jsem něco?" podívala jsem se na ní starostlivě, bála jsem se, že jsem udělala něco, o čem nevím.
"Ne, neudělala. Já prostě… promiň Keiko-chan, ale nemám dneska vůbec náladu." Asi je unavená, nebudu do ní moc rypat.
"Aha, gomen Sumi-chan, nechtěla jsem na tebe tak vyjet." usmála jsem se a ona mi to jemným úsměvem vrátila.
"Nevadí, stane se." znovu se otočila k oknu, radši jsem se ozvala dřív, než přestane zase vnímat. Přiblížila jsem se k jejímu malému oušku a zašeptala: "Nechceš jít o přestávce na oběd na střechu?" nadšeně souhlasila. Vypadala strašně roztomile, je to úžasná kamarádka, neměnila bych. Dívala jsem se na ní a všimla se, že se dívá směrem ke dveřím celkem nenávistným pohledem. Koho proboha vidí, že se tak mračí? Otočila jsem se a viděla jak se Mizu opírá o rám dveří. Přešla jsem k němu a vytáhla ho trochu víc ze třídy.
"Co chceš Mizu?" jakoby si najednou uvědomil, že tam jsem a podíval se na mě zvláštním pohledem.
"To je tvoje přítelkyně? Ty si mě opustila kvůli holce?! Já chodil s lezbou?!…" Začal vyvádět a jeho otázky mě začli nehorázně vytáčet, když už jsem to nevydržela a vlepila mu facku.
"Je to kamarádka, nemáš žádné právo se do ní navážet, když jí ani neznáš. Nerozešla jsem s tebou kvůli někomu jinému, ale kvůli tvému chování. Začni se chovat jako chlap a dospělý a nedělej mi tu scény, nejsem na to zvědavá! A teď odejdi, začíná mi hodina." nahodil naštvaný pohled, otočil se na patě a zmizel v útrobách školy. Vydala jsem se zpátky za Sumiko, která mě ihned zasypala zvědavou otázkou. "Kdo to byl?" zeptala se zvědavě. "Nikdo důležitý." odbyla jsem jí nebo spíš její otázku a odfrkla si. Sedla jsem si do lavice právě včas, do třídy vešel učitel a hodina mohla začít. Po celou dobu hodiny jsme spolu nepromluvila, vlastně jsme ani nemohli, náš učitel je pěkný pedant, mám pocit, že nemá ani smysl pro humor. Ani jsem se nenadála a hodina skončila. Už připravená jsem stála blízko Sumiččina stolu a čekala jsem s úsměvem, než najde svůj oběd v tašce. Když už ho vyštrachala, šli jsme na střechu, kde jsme si sedly naproti sobě na zem a s popřáním dobrého jídla jsme se dali do naších doma připravených obědů.
"Já…" ozvala se, ale nedořekla to.
"Stalo se něco?" usmála se na mě a zatřepala hlavou v záporném gestu.
"Ne, nestalo. Vlastně, nechceš jít dneska ke mně? Můžeme si zahrát nějaké hry, pokecat a tak. Nikdo dneska není doma, přijdou až pozdě večer." pozvala mě a viděla jsem na ní, že očekává pouze kladnou odpověď.
"Hai, ráda Sumi-chan. Stejně bych se doma asi nudila." Znovu jsem se na ní usmála jako už několikrát za den a všimla si v jejích očích naprostou a nefalšovanou radost.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Camelia Camelia | E-mail | Web | 3. září 2016 v 19:03 | Reagovat

Musím říct, že je to docela zajímavé...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama